FC Andilci - FC Újezd nad Lesy 4:0

Tak a je to tu...další sobota a náš poslední zápas letošní sezóny. S krasavicema jsme se vydaly zlikvidovat tým Újezdu nad Lesy. Motivaci jsme měly obrovskou...vidět trenéra v tygrovanejch tangáčích se nám jen tak nepoštěstí....no tedy alespoň některým z nás ne. Po zodpovědném rozcvičení a kompletaci našich zevnějšků jsme na to vlítly. Už od prvních minut bylo jasný, že máme navrch a tlačily jsme na soupeřky jak lis na česnek. Prvního góla jim tam šoupla Petra P....ani jsme se pořádně nedoradovaly a už jim tam Kája nasolila dalšího...no paráda...hrály jsme jako jeden žena...nevypouštěly souboje, dokonce některé z nás i sprintovaly. Po několikáté střele na bránu Újezdu přišla naše rohová šance, kterou nádhernou hlavičkou využila zase Petra P....pochopitelně u toho vypadala opět senzačně. Třetina první půle za námi a my vedeme 3:0...pohádka...I přes tento náskok jsme si zachovaly tempo a bojovnost a před koncem půle tam soupeřkám poslaly ještě jednoho Katčinýho krtka...po první půly teda 4:0 pro nás. Jinak byla první půle vcelku nezajímavá, důležitější ovšem je, že se nám v kabině podařilo vyřešit Káčino rozmazané oko, Petřin zlomený nehet, Blaženinu (Verča A.) rozeplou podrpdu a tak nějak celkově jsme přestávku využily ke zlepšení našich zevnějšků. S mladšími ročníky jsme též zvládly probrat strach z porodů a jak si správně vybrat partnera - hlavně rozvedené, rozvádějící se, rozešlé a i jiné "jiné" spoluhráčky měly mnoho zajímavých a užitečných rad. Do druhé půle jsme šly s klidnou myslí. Soupeřky se sice snažily, ale náš zodpovědný přístup ke hře jim neumožnil žádnou extra akci. Vzhledem k velkému náskoku jsme druhou půly využily spíše jako kondiční trénink a příjemné zpestření odpoledne. Několik šancí jsme si sice vypracovaly, ale zakončení do brány se už jaksi nekonalo....Nicméně letošní sezónu jsme zakončily pohádkově a splnily si tak svůj cíl...dosáhnout mety 30ti bodů. Dosáhly jsme na 5. příčku soutěže, dohromady shodily asi 30 kilogramů, trenéry připravily nervovým vypětím asi o 6 let života a alkoholem jsme si každá zavraždila asi miliardu neuronových spojení v mozku...nicméně od září do toho jdeme znovu...ne pro vítěztví, ne proto abysne kecalům co nám nepřejí zavřely tlamy, ne proto abychom se mohly prsit v prima silonovejch dresech...ale pro tu neskutečnou s pronutím prdel, partu a přátelství, jakou nám tahle divná hra, kterou do dneška moc nechápu dala...sportu zdar a fotbalu zvláště...